Pavel Brunclík
Absolvent matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a režie a scénáristiky na katedře dokumentární tvorby FAMU v Praze, je narozen
ve znamení Štíra. Vždy chodí přesně včas, drží slovo, je velkorysý ke svým přátelům i ke svým fotografiím. Neprosazuje sebe a záběry
neupravuje. Co je na filmu, je reprodukováno. Fotí zemi takovou, jaká jeho pohledem je. Krásnou.
Přesto, že na fotografiích není ani stopa po civilizaci, rituál země a lidí je všudypřítomný. Pojmenovali jsme kontinenty, vyplnili všechna
bílá místa a zanesli je do map. Většina bohem i lidmi opuštěných krajin nese stopy setkání. A nemusí to být místa posvátná, jako je Uluru
pro australské domorodce, či Motu Nui na Velikonočním ostrově, s kultovním obřadem volby ptačího muže.
Malíři a sochaři se s pokorou sklánějí před Van Goghem či Picassem, Michelangelem nebo Brancusim. Každý podle toho, kam jej srdce táhne. Avšak nad vlastní sochou či obrazem, je soudcem už jen každý sám za sebe. A teprve historie o zvedne palec nahoru či dolů, zda nechá umělce zmizet v propadlišti dějin, anebo jej zapíše zlatým písmem do dějin umění.
Fotograf Pavel Brunclík nefotí nic, co by nemohl vidět kdokoli z nás, pokud by podstoupil námahu cestovat šesti kontinenty. Snášet vedro pouště a dusivé lepkavo deštných pralesů, ledové větry a monumentalitu nekonečných obzorů moří, oceánů a ledovců je jistě dobrodružně krásné. Ale nač myslí fotograf na Ruby Beach -114 miliónů let staré pláži polostrova Olympic v Oregonu, na rakouské Hohe Tauern – největší souvislé ledovcové ploše v Evropě, u Milfordského fjordu na Novém Zélandu, který je považován za osmý div světa? Čeká na to své světlo, udělá stovky snímků. z nichž má potom vybrat deset. Nebo jeden. Někdy žádný.
Pro výstavu v Mánesu vybral Pavel Brunclík 70 fotografií. Ale nevidíme zemi, kterou známe a místa, která jsme někdy navštívili. Vidíme jedinečné a neopakovatelné. Malířská barevnost a proměny světla, forma obrazu, která jakoby neměla předlohu v reálné a existující krajině. Cítíme sílu existenciálního prožitku a vidíme Zemi. Krásnou.
Karolina Bayerová
